svetbezvalek

Kolikrát jsi cítil beznaděj, tu velikou obludu, co nedá spát Ti dnem a nocí? Co srdce dere ti vždy na kusy a trámy života hroutí? Pojď jinou píseň dnes tak zpívat a život měnit k lepšímu. V pravdě chodit s pokorou a s odvahou nést křivdy, když dobra méně je než zloby bohatství pár než chudoby. Touha tato není zvíře touha rány bude léčit, rozum však to velkým drásá a malé drží v péči. Je to síla, jak jsme schopní, podlé však, že bez duše, co má se změnit? Tebe hledám! Povídej! .... Spojme síly, jděme vstříc, vždy přec tu bude Rub i Líc, však může zde být bez válek, když nebudeme zahálet a začnem teď tak u sebe povede to do nebe. Tak spojme síly když nedočkám se přec něco takto možná začne. Nebuď lhostejný a přidej se! když nemůžeš tak žít, tak přiznej se! Pojď povídat, že ty jsi jiný ostatním nekladeš tady miny, pojďme se lépe domluvit a lepší život smluvit. Jak? Povídej.

Kdyby tak lidé dělali to, co by měli, bylo by na světě veseleji. Co že to znamená? Co by měli? Vždyť každý je tak jiný a názory dělí? Stačilo by možná dělat jen to, co se komu patří, všichni by tak byli možná bratři. Co se však patří mně, a co tobě? Nehyneme přec všichni ve stejné podobě? Každý je tak jiný a odvaha bolí, Svět se nám tak tedy pod nohama drolí. Ubývá nám sil a co silné zdravé je, raději zakopeme. Hluboko pod hlínu, do údolí špíny, ať se jeden poučí, že všude bývaj miny. Kousek lásky, pokory a odvahy, každému s uznáním obhlížet prahy. Nikdy se nedívat na jiné skrz prsty dřív pomocnou ruku podat se musí. Jenže kdo teď, kdo je na řadě? Všichni pořadě? Já ne? On to také nedělá? Ty ne? S tebou nechci nic mít? Až svět se vzpamatuje, bude možná pozdě, své ego tak držme na uzdě. Žádnou lež a hezké slovo, stačí tak málo a máš hotovo!! Vždy jen pravdu, i když pálí, vždy nespěchej, spěch dobro jen vzdálí! Na vše se dívej skrz láskyplné oči, zkus...